Jan Křen

stránky Jana Křena


Když jsem se v zemědělství nemohl uplatnit, tak jsem po práci začal malovat – většinou v noci. Prvně jsem namaloval lesní chalupu – olejem – sehnal jsem pár barev, na ředidlo jsem neměl, barvy byly zaschlé, tak jsem to ředil sádlem. Obraz se povedl a tak,  jak jsem měl pár peněz, tak jsem maloval. Prvně jsem myslel na prodej, ale vlastně hned mě to přešlo, protože co se líbilo druhému a chtěl to tak namalovat, to se nelíbilo mně. A tak jsem začal malovat obrazy pro sebe. Já jsem to jinak neuměl.

Jan Křen

Jan Křen (10. září 1923 – 10.dubna 1998) pocházel z Mysliboře, vesnice nacházející se čtyři kilometry severně od Telče. Byl nejstarším ze šesti synů středního zemědělce. Chodil do pětitřídní obecné školy v Mysliboři, potom studoval reálné gymnázium v Telči. Učil se celkem snadno, pouze odmítal rozlišovat měkké a tvrdé i/y. Proto také ve čtrnácti letech z gymnázia odešel a pracoval doma v zemědělství. Od dětství kreslil a maloval, zprvu ovlivněn Mikolášem Alšem. Zajímal se o filosofii a přírodní vědy – hlavně o fyziku. Dělal pokusy s křížením rostlin, s krmením dobytka vodními rostlinami, sbíral nerosty, byl vynálezcem a zlepšovatelem. Za války strávil několik měsíců na nucených pracích v Rakousku. V roce 1951 se oženil. Měl čtyři syny. V roce 1956 byl donucen vstoupit do Jednotného zemědělského družstva. Nejdříve zde pracoval jako zootechnik, později jako řadový člen. V myslibořském kulturním domě pořádal výstavy obrazů, besedy a přednášky na téma umění, filosofie, teoretická fyzika, biologie, ekologie a mineralogie. Spolu s telčskými učiteli výtvarné výchovy Václavem Ondráčkem, Janem Urbancem a Josefem Závodským tvořil výtvarnou skupinu MT. V devadesátých letech 20. století pomáhal svému nejmladšímu synovi soukromě hospodařit. Psal paměti, filosofické úvahy a vedl rozsáhlou korespondenci. Zde nás zaujme i jeho talent literární. Za svůj život vytvořil přibližně tisíc obrazů namalovaných olejovými barvami na sololitu. Své malířské dílo nevytvořil z důvodů estetických, ale filosofických. Vzniklo tak originální malířsko – filosofické dílo spojující lidovou tvorbu s úvahami o vzniku a fungování vesmíru a o postavení člověka v něm. Nechybí zde ani poezie a svérázný humor glosující život venkovské společnosti v době reálného socialismu. Některé Křenovy obrazy můžeme vnímat jako naivní malbu, jiné jsou impresionistické, expresionistické, jiné v duchu symbolismu, pointilismu, dada či surrealismu. Z českých výtvarníků nám nejvíce připomene Pavla Brázdu, ze světových umělců Fernanda Botera či Fridu Kahlo. Významná kolekce Křenových obrazů je veřejnosti zpřístupněna v prostoru románsko – gotické věže sv. Ducha v Telči.

Křenovo svérázné myšlení a mnohostranné zájmy přispěly k tematické i stylové různorodosti obrazů a k výsledku, který  zaujme odborníky i naprosté laiky. Křenovu osobnost dokreslují i jeho drobné filosofické a literární úvahy. Jednu z nich si dovolím citovat:

Speciálně o vývoji.
Je třeba opravit omyl. Ten omyl je asi vědecký, neboť vědci vymysleli, že člověk pochází z rodiny opic. Je sice pravda, že má podobné kosti a jiné údy a zvyky, kterým se sice říká opičení, ale to jsou jen podružné vlastnosti. V podstatě nemá s opicemi skoro nic společného. Opice žijí na stromech nebo se jinak potloukají po ekologii a po světě. Ale člověk žije v bytovce nebo ve vile, po světě se nepotlouká, ale cestuje za kulturou a mimo toho staví náměstí, mrakodrapy, pyramidy, kostely,mosty, dráhy a lodě a nepotlouká se po ekologii a večer jde domů nebo do hotelu, jen výjimečně do spacáku. Člověk nevřeští, ale zpívá. Je sice pravda, že někteří jedinci zpívají podobně jako vřešťani, ale to je podobnost opět čistě náhodná. A je to možná zaviněno nekvalitním přenosem. A když zpívá doma na gramofon, tak do toho nikomu nic nejni. A někdy to není ani od člověka, ale od jeho psa. Dále opice trhají banány a tím ničí ekologii. Člověk banány netrhá, ale kupuje a šupky hází do odpadkových košů. A když už musí pro svoje zachování rodu něco pojíst, tak si to vypěstuje umělýma prostředkama na poli, aby nepoškodil ekologii. To už opice nedovedou a ani je to nenapadne. A ani nedovedou léčit. A zachraňovat lidi a děti od smrti. Třeba dítě vběhne do cesty a mladý muž ho zachrání. To mezi opicema ani nejde, protože opice nemají ani auta, ani cesty. A nemají ani metro, ani město. A taky nač by to měly, když nemají peníze. Když nemají peníze, nemůžou dělat města a vodovody a volit královnu krásy. To všechno dělají brablenci. Mají královnu, města, cesty, tunely, běhače, létače, dělníky, odbory, rváče, důchodce a na všechno specialisty, jako my. A my lidé skoro všechno už také dovedeme, i to kousání a zabíjení, tunelování a vůbec všechnu ekologii, jenom s těma královnama máme potíže. Ony ty naše jsou už na vyšším stupni vývoje a vytváří už jenom krásu a umění. A máme jich moc a stačí jim to a budeme pro ně vyrábět nektary a polštáře. Jednoznačně patříme do rodiny brablenců a je třeba apelovat na vědce, aby to vědecky doložili. Vždyť je to jejich specialita.

Výstava ve dvou jihlavských galeriích navazuje na dřívější výstavy tohoto umělce v Telči, v Českých Budějovicích a v Rajhradu, na kterých se kurátorsky podílel David Bartoň.



Jan Křen v Trifoilu a Horáckém Divadle
26. března - 13. května 2011 dvojvýstava obrazů Jana Křena v Jihlavě.

Větší část obrazů byla k vidění denně během večerních představení Horáckého Divadla.

Sem se vejde kolem čtyř desítek obrazů. Druhá výstava obrazů Jana Křena (kolem 15ti olejů) byla v minigalerii Trifoil - grafické papíry a výtvarné potřeby v Husově Ulici 10. Vystaven zde bude i nově objevený obraz Jana Křena Baletka z poloviny 50. let 20. stol.