Zdeněk Šplíchal

Malíř, grafik, sochař a výtvarný experimentátor Mgr. Zdeněk Šplíchal se narodil 20. listopadu 1948 v Třebíči, kde žije a tvoří. V roce 1966 založil spolu s přáteli, mladými výtvarníky Skupinu 4. V druhé polovině 80. let se zúčastnil letních seminářů Školy výtvarného myšlení v Brně pod vedením doc. Igora Zhoře. V roce 1999 absolvoval Teologickou fakultu Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, tam složil také v roce 2003 státní zkoušku z Výtvarné kultury. Je členem Unie výtvarných umělců České republiky, TT Klubu v Brně, Klubu konkretistů ČR, Sdružení výtvarných umělců Vysočiny a Klubu výtvarných umělců Horácka. Uskutečnil třicet šest samostatných výstav, první byla v Třebíči v roce 1980, další pak v roce 1985, 1988, 1990, 1992, 2000, 2002, 2006, 2008 a naposledy v roce 2009 spolu s Daliborem Chatrným a Bohuslavou Olešovou. V České republice vystavoval např. v Praze, Brně, Ostravě,Plzni,Českých Budějovicích, Jihlavě, Hradci Králové, Litvínově, Prostějově, Nové Městě na Moravě, Lidicích, Žďáru nad Sázavou, Hodoníně, Znojmě, Dačicích atd.). Zúčastnil se četných kolektivních výstav u nás a v cizině (Nizozemsko, Francie, Švýcarsko, Německo, Spojené státy, Rakousko). V letech 1989 až 1996 vytvořil díla pro architekturu v Třebíči (art protis a plastiky), v roce 1998 objekt pro rakouský Oberhöflein a v roce 2003 Památník ThDr. Josefa Zvěřiny pro Střítež u Třebíče. Je zastoupen ve sbírkách Jazzové sekce-Artforum v Praze, Galerie Výtvarného umění Ostrava, Městské galerie Břeclav, Horácké galerie v Novém Městě na Moravě, Oblastní galerie Vysočiny Jihlava, Galerie Smečky Praha, Galerie výtvarného umění Hodonín, Lidické galerie Lidice atd. a v soukromých sbírkách u nás a v zahraničí.




Tisková zpráva k výstavě „Komunikace v reálném čase“

Zdeněk Šplíchal

Zdeněk Šplíchal patří k originálním třebíčským výtvarníkům, kterým se podařilo překročit práh rodného regionu a svými díly je dnes zastoupen ve čtrnácti galeriích a v mnoha soukromých sbírkách v České republice, ale i v zahraničí.

Zdeněk Šplíchal se narodil 20. listopadu 1948 v Třebíči jako třetí dítě Richarda a Libuše Šplíchalových. Celý život žije a pracuje v Třebíči, kde se svojí ženou Marií od roku 1970 vychovali dva syny a dvě dcery. Vystudoval třebíčské gymnázium (dříve Střední všeobecně vzdělávací škola 1964 -1967) a Střední ekonomickou školu v Třebíči v letech (1968–1972). V roce 1968 začal pracovat v propagačním oddělení I. Brněnské strojírny v Třebíči a od roku 1972 do srpna 2013, kdy odešel do důchodu, působil na Střední škole řemesel v Třebíči jako zástupce ředitele. I v této funkci osvědčil svůj zájem o výtvarné umění, když na škole založil studijní obory umělecký kovář a umělecký pasíř. V letech 1984–1989  absolvoval poloilegální Školu výtvarného myšlení Igora Zhoře. V 90. letech pak studoval na Teologické fakultě JČU v Českých Budějovicích, kde absolvoval v roce 1999 a získal titul magistra. Na téže škole pak v letech 1999–2003 vystudoval obor Výtvarná kultura.

Šplíchal je členem TT klubu výtvarných umělců a teoretiků Brno, Klubu konkretistů  ČR, Sdružení výtvarných umělců Vysočiny, Klubu výtvarných umělců Horácka a Unie výtvarných umělců ČR. V mnohém určující pro tvorbu Zdeňka Šplíchala bylo setkání s osobností jakou byl třebíčský básník, překladatel a výtvarník Ladislav Novák. Šplíchal je zakládajícím členem třebíčské Skupiny 4 (Pálka, Nestrojil, Šplíchal, Štajnc), která je od svého vzniku v roce 1966 jedním z nejdéle působících kvalitních výtvarných seskupení na naší výtvarné scéně. Mnoho podnětů čerpal i z kontaktů s brněnským výtvarníkem Daliborem Chatrným, teoretikem umění a výtvarníkem Jiřím Valochem, pedagogem a teoretikem umění Igorem Zhořem, ostravským výtvarníkem Eduardem Ovčáčkem a brněnským vysokoškolským profesorem výtvarné pedagogiky Radkem Horáčkem.

Tvorba Zdeňka Šplíchala je rozsáhlá, její začátky spadají do druhé poloviny 60. let a zahrnuje oblast kresby, grafiky, malby, autor se zabývá také tvorbou výtvarných objektů a experimentální tvorbou. Prošel obvyklou cestou od malíře krajináře přes novou figuraci a geometrickou abstrakci ke svébytné  poloze. Jeho tvorba osciluje mezi vizuálními experimenty, přes abstraktní tvorbu až k malbě figurativní a krajinářské, od racionálních studií až ke spontánní expresi. Má dar stejně důsledně racionálně zkoumat geometrické experimenty jako tuto rozumovou polohu zcela opustit a nechat expresivním způsobem promlouvat podvědomí. Tato rovnováha racionálního a emocionálního přístupu v tvorbě je Šplíchalovou výraznou předností. Patří k tvůrcům upřednostňujícím často jazyk geometrie v malbách, v kolážích, ale i v objektech. Důležitou roli v tomto pojetí a nazírání na výtvarné umění hrál termín konkret, konkretní umění a Klub konkretistů, jehož členem se Šplíchal také stal. „Konkrétní je ten předmět, o jehož existenci se můžeme přesvědčit, tedy předmět, který reálně existuje, není pouhou myšlenkou ani pojmem. Konkrétní je opakem abstraktního,“ napsal v roce 1944 Max Bill. V devadesátých letech tato linie Šplíchalovy tvorby vyvrcholila v reliéfech vzniklých propalováním kovových desek laserem. Nejvýraznější autorovou kreací v tomto duchu je sestava dvou desek z leštěné oceli nazvaná Třetí zastavení  (1998). Odkazem k této linii autorovy tvorby je i kresebný cyklus pastelů nazvaný Katedrály (2010). Šplíchal je autorem rozsáhlých cyklů Staří mistři (2005), František Drtikol (2006), Vzorník (2008), Cesty (2009), Nálady (2009), Zlatý rastr (2009), Setkání (2009) a Bílé básně (2010), v nichž si mj. ověřil významovou nosnost vlastních výtvarných zásahů do tištěných reprodukcí starého umění, ale i klasiků modernismu. Výtvarné úvahy nad střetáváním  řádu a chaosu, jejich vzájemná konfrontace jsou častým tématem Šplíchalových děl. Připomeňme ještě další cykly Cesty, Proces N, Běsy, Imaginativní krajiny, Tapety atd., ale i velkoplošnou instalaci Milenium (2000) malovanou luminiscenční barvou. Dále třeba výtvarné objekty Všechny krásy světa (2002) a objekty na téma Starého zákona (2008).

Jako zakládající člen Skupiny 4 editoval v roce 2007 reprezentativní publikaci o Skupině 4. Toto seskupení nazývané někdy v nadsázce také jako „Novákovy děti“ uspořádalo v rozmezí let 1966 až 2007 patnáct výstav, z toho jednu v Rakousku. Samostatně dosud vystavoval šestatřicetkrát, zúčastnil se 50 kolektivních výstav. Několikrát vystavoval v Třebíči, naposledy v roce 2009 v Galerii Malovaný dům. Dále pak v galeriích v Praze, Brně, Ostravě, Hradci Králové, Českých Budějovicích, ve Znojmě, Prostějově, Jihlavě, Litvínově, Plzni, Opavě, Olomouci, Dačicích, ve Žďáru nad Sázavou, Novém Městě na Moravě, ale i v Lidické galerii, v Galerii z ruky v Křížovicích u Doubravníku atd. Mimo Českou republiku vystavoval také v Nizozemsku, Francii, Rakousku, Německu, Švýcarsku. Nejdále vystavoval v New Yorku, v Hollywoodu a v Chicagu s legendárními „krabičkami“. Tuto akci ilegálně připravil v roce 1984 Joska Skalník v rámci svého působení v Jazzové sekci při Svazu hudebníků ČSR. Osobnostem domácí umělecké scény, jež byly vyloučeny z oficiálního výstavního provozu, byly distribuovány dřevěné krabičky o rozměrech 15x15x5 cm s tím, aby do nich vytvořili miniaturní umělecké dílo.

Za svoji tvorbu Zdeněk Šplíchal získal pět ocenění, naposledy v roce 2008 na IV. Rokycanském mezinárodním bienále grafiky. Z několika jeho výtvarných realizací ve veřejném prostoru jmenujme „Trnovou korunu“ a „Církev“ pro kryptu baziliky sv. Prokopa v Třebíči (1996), objekt „Mojžíš“ (1998) pro rakouský Oberhöflein a také Památník ThDr. Josefa Zvěřiny ve Stříteži (2003).

Zdeněk Šplíchal je činný i jako organizátor výtvarného života a to především pořadatelstvím Sympozia výtvarná Střítež, v roce 2013 se konal jeho již 10. ročník. Podílí se také na společných projektech se žďárským fotografem Antonínem Kantou a s velkomeziříčským uměleckým šperkařem Miroslavem Štěpánkem. Od roku 2012 organizuje jako kurátor spolu s farářem římskokatolické církve v Třebíči P. Jakubem Holíkem výstavy v prostorách baziliky sv. Prokopa, kde se současné duchovní umění snoubí se starobylým sakrálním prostorem. V létě roku 2013 se také účastnil Mezinárodního výtvarného sympozia v Hodoníně jako výtvarník za kraj Vysočina. Z tohoto sympozia bylo vystaveno pět Šplíchalových pláten na závěrečné výstavě v hodonínské Galerii výtvarného umění.

Výstava Zdeňka Šplíchala pod názvem „Sen není den“ byla otevřena v Minigalerii Trifoil, Husova 10, Jihlava od 10. března do 3. května 2014. Na výstavě představil autor 15 prací.

Arnošt Pacola