Ladislav Kukla

Ladislav Kukla


narozen 15. 1. 1943 v Praze

absolvent uměleckoprůmyslové školy v Brně
samostatné výstavy: Horácké divadlo, Jihlava (1967) | jazz klub Ornis, Brno, (1968) | Galerie Mladých, Brno (1968) | Arbon, Švýcarsko, (1968) | Oblastní galerie Vysočiny, Jihlava, (1970) | Galerie Mladých, Mánes, Praha, (1971) | Účast na kolektivních výstavách: galerie Jugendzentrum, Essen, NSR, (1969) | Výstava Mladých, Mánes, Praha, (1970) | XI. Premi international dibux Joan Miró, Barcelona, (1970) | perspektivy I., Technické muzeum, Brno, (1970)

alt

galerie



UVNITŘ KRAJIN
/z katalogu Ladislav Kukla 2014, text: Daniel Novák, Ladislav Kukla/ 

Malíř Ladislav Kukla prošel dlouhou uměleckou tvůrčí cestu. Tak jako celé vizuální umění v minulých desetiletích prošlo hlubokými názorovými proměnami, také i jeho práce se stále vyvíjejí a proměňují. Posílením důrazu na individualitu, smyslově konkrétní tělesnost díla se i u autora projevilo novým výkladem díla jako svébytné výpovědi o umělecké osobnosti a vztahu ke kulturním i historickým souvislostem. Svým výtvarným projevem uniká mechanismům jednoduchého uměnovědného zařazení a snadné definice jeho směřování. Základem jeho umění totiž není jen konkrétní výtvarný postup, ale přirozená citlivost a potřeba silného emocionálního impulzu či zaujetí. Různorodost uměleckého projevu však vnitřně pojí hluboká vnímavost k přírodním dějům a různým formám života. Opravdovost inspirovaného prožitku se pak přirozeně projevuje bezprostřední, někdy i zdánlivě syrovou formou, která překonává estetické stereotypy.

V sedmnácti letech mladého malíře na celý život ovlivnilo osobní setkání s celistvou sprirituální osobností Jana Zrzavého. Ozřejmil mu smysl umění, velikost přírody, upozornil jej na české keltské kořeny, lásku k domovu, ale i krásu jiných krajin a kultur světa. Porozuměl, že je třeba žít svůj vlastní příběh, sledovat hlas nitra citlivě rezonující skrze vnitřní paměť.

Již začátky jeho výtvarného vyjadřování v šedesátých letech minulého století nerespektovaly obvyklé normy. Silná byla potřeba překračování výtvarných konvencí a touha po vnitřní svobodě, která se vzpírá všem vnějším tlakům. Velmi ho oslovil Jean Dubuffet se svým ideálem ryzího umění.

Po studiu na uměleckoprůmyslové škole v Brně se stal členem Unie československých výtvarných umělců a účastnil se řady výstav doma i v zahraničí. V Brně získal I. cenu za malbu na výstavě Perspektivy. Malířská fascinace inspirovaná makro i mikrosvětem organických tvarů, postav, hlav, archetypálních symbolů s těžkými masami barevných ploch se postupně proměňovala v imaginární světy pobřeží, mechů, bílých pevnin, vrstev skal i krajin. Měnil se i kolorit Kuklových obrazů do svěží, něžné barevnosti silného lyrického účinku.

Po sovětské okupaci, kdy byl vyloučen z Unie výtvarných umělců, šel na osmnáct let pracovat do průmyslové továrny. V tomto životním zlomu porozuměl transcendenci lidského života. U zdánlivě apolitického člověka, je podivuhodné, že v této době namaloval Poctu Janu Palachovi - jen jiskry a stříbrný kouř a zároveň pamětní deska a Paschu - dvě desky na hrubém rámu, malované pulzující červenou, se šrámy bolesti a utrpení. V pozdější době pak Znamení lásky, Golgata, Řeznická balada z padesátejch, Lidice 42.

Aby mohl plně ozřejmit svůj výtvarný záměr, autor mnohdy pracuje v cyklech - Atoly, Sondy, Bílé pevniny, Zrcadlení podzimu, Mlýnské kameny, Siouxské štíty, Lappi, Dreamlands, Terra Australis, Fragmenty krajin či malířské koncepty Hvězdné nebe, Česká bříza nebo objekty Poslední večeře. Kuklova malba prezentuje pokračování jednoho z proudů českého umění vznikajícího z přírodní inspirace, v linii duchovně -smyslového pojetí přírody. Ctí umělce, kteří jsou mu svým naturelem blízcí. Josef Šíma, Jan Zrzavý, Jiří John, Karel Valter, Michal Ranný /spolužák/, Ivan Ouhel či František Skála. Ze světových umělců je to Paul Klee, Jaspers Johns, Frank Stella, Andy Goldsworthy, Tony Cragg, Sean Scully a mnoho dalších. Ale jde si svou cestou. V průběhu času vše podřizuje výtvarné myšlence, od inspirace malbou přírodních národů, přes informelní a přírodní struktury, vrstvení lazur, vytírání a rozmývání barev až po silné malířské gesto směřující k polohám čiré expresivity a průzračné zářivosti.

Jeho vnitřní senzitivita byla v dětství silně ovlivněna krajinou Českého ráje u staré sopky Kozákov. Hluboce se do jeho nitra otiskly deštěm sochařsky opracované filigránové stěny pískovcových skalních měst s bílými písky křídových moří, kapradinami a mechy, průzračnou kamennou Jizerou, zrcadly bílých bříz a oranžových borovic. Zde našel krásu českých achátů, chalcedonů, jaspisů, ale také třpytících se barevných duchových skleněných tyčí a záplavu korálků z místních sklářských dílen /strýček byl sklář/. To vše podstatně ovlivnilo barevnost jeho obrazů.

Později jako chlapec, tramp i jako malíř procházel celou Vysočinou s jejími ostrovy podzimních remízků a lesů, žulových balvanů, melancholiemi mlh a šedivých obloh, jako sen ojíněnými bílými krajinami domova.

Vyvinuté sochařské cítění prostoru i tvarů se spojilo s citlivostí k strukturám povrchů přírodnin - dřeva, kůry, mechů, kamene, lastur a v jeho objektech i s netradičními materiály - korálky, korkem, kůží, knoflíky, látkami, linoleem, květinami, zlatem i bronzy, železnou struskou a mnoha dalšími materiály. Velkou pozornost vždy věnoval názvům svých obrazů. Psal beatnickou poesii a hrál v jazzovém orchestru. Důležitý je pro něj nadhled a určitým humorem naplněný odstup od svého přístupu k tvorbě. Záměrně ponechává dostatečný prostor pro rozvinutí divákovy vlastní imaginace. Často je třeba odkrýt více vrstev. Uměleckých, osobních, přírodních, historických či filozofických - než objevíme vzájemné spojitosti, které tvoří celek. /Český ufouni, Nejvyšší pupík, Uvnitř krajin zní blues Bessie Smith, Pocta F. Dörflovi, Modlitba, Viking Line,.../

Je zajímavé sledovat, jak forma vyvinutého malířského podání s postupujícím časem několika desetiletí zaujímá méně významné místo. Přitom nedochází k posunu do konceptuální polohy tvůrčího postupu. Naopak, hybnou silou v jeho objektech není již prvotně myšlenka, ale jakoby duše samotné materie, před níž autorova osobnost ustupuje do pozadí v tiché úctě. Pozoruje a zkoumá tuto materii, její struktury a čeká někdy dlouhý čas, než se věci propojí a evokují myšlenku díla. „Není třeba pospíchat, umění vzniká v čase svátečním“, říká malíř společně s Édouardem Jaguerem. /Ostrovy pokladů, cyklus Flags, Twins, Made in Corsice, Chronos Melancholia, Svatojánci, Krajina břízy, buku, smrku a borovice z cyklu Fragmenty,.../

Rád pracuje s motivem kruhu, který vnímá jako dokonalý tvar a obraz universa a jeho řádu. Používá rustikální polychromovaná dřeva, obdivuje popukané a časem poznamenané ikony Andreje Rubleva, gotické desky Mistra Theodorika s přemalbou na rámy, červeně Mistra Třeboňského oltáře, ale i dřevěné střelecké terče z 18. a 19. století nebo staré vývěsní štíty v duchu Rimbaudovy poezie. Také Kuklovy fotografie souzní s prostými věcmi, někdy až minimalistického charakteru. Jsou to věci poznamenané časem a živly, vypovídající o procesu trvání a zanikání, mizející neznatelné kráse. Jako umělec jde často až na dřeň věcí, struktur, barev. To platí pro celé jeho dílo.

Dlouhodobá pedagogická činnost na umělecké grafické škole, řada studijních cest, které podnikl se svojí ženou, muzea a galerie, etnické sbírky, poznávání jiných kultur a krajin, rozšířilo jeho malířské vnímání. Je ovlivněn generací beatníků, trampským hnutím i vrozenou láskou k přírodě. Každá krajina je jiná, a tak přirozeně autor nalézá krajiny, které jsou zvláště blízké jeho uzpůsobení. Rozlehlé severoamerické pláně a stovky mil dlouhé stezky, laponská divočina za polárním kruhem, australské pouště i krása Bretaně, kultura Japonska, milovaná Vysočina.

Instalace velkého kruhu z kamenů Vysočiny a Českého ráje, které se prolínají s kameny z různých krajin světa /shromažďuje je desítky let/, kde každý kámen má svůj osobní příběh, představuje kameny jako symboly trvání krajin, přesahu člověka a celistvosti světa. Uskutečnil více než 70 výstav jak v České republice, tak i opakovaně v Barceloně, Německu, New Yorku, Švýcarsku, Kanadě, Finsku a americké Georgii. Jeho cyklus Dreamlands - Snové krajiny získal na Bienale Internationale d´Art Miniature v kanadském Quebecu při účasti vybraných 231 vizuálních umělců I. cenu za malbu.

Umění vnímá především jako lidské poznání, kde realita se pojí s imaginací, podoby bdělých snů propojují konkrétní vizuální zážitek se vzpomínkami a inspirovanými impulzy. Autorových osm putovních výstav v historických městech sdružených v projektu Česká inspirace má vypovídající název Uvnitř krajin. Dnes žije a maluje především ve srubové chatě u Telče, blízko žulových balvanů, borovic, mechů a bříz. Jeho malby, objekty, fotografieš a projekty tvoří nedílnou součást jeho umělecké osobnosti. Je stále na cestě.

Daniel Novák
Ladislav Kukla